Výstava: Ema Chorá & Lukáš Kováčik
Kurátoři:
Magdalena TurzováLatinský název Hortus saxorum – zahrada kamenů – odkazuje k zahradě jako místu kultivace, péče a proměny. V kontextu letošního tématu festivalu „Z dílen a zahrad” představují zahrada i dílna prostory, v nichž se přírodní procesy prolínají s lidským zásahem. Kámen, přirozená součást zahrad i krajiny, představuje společné východisko tvorby Emy Choré a Lukáše Kováčika.
Ema Chorá pracuje především s přírodními materiály (kamenem, dřevem, cihlou či perletí), jejichž přirozené vlastnosti se stávají nedílnou součástí významu díla. Ve svých objektech vychází ze symbolů inspirovaných sakrálním uměním, jejichž význam přenáší z náboženského kontextu do obecnější roviny vztahu člověka k přírodě, práci a péči. Symbol pro ni není oddělitelný od materiálu – kámen, dřevo či cihla nejsou pouhými nositeli významu, ale aktivně se podílejí na jeho utváření. Archetypální motivy ruky a granátového jablka nebo postava sv. Josefa s lilií tak otevírají prostor pro současnou interpretaci tradičních symbolů.
Lukáš Kováčik pracuje formou koláže, v níž proměnou měřítka propojuje geologické struktury s krajinou, architekturou i vesmírem. Využívá makrofotografie minerálů, satelitní snímky a další vizuální záznamy přírodních jevů, jejichž vrstvením vytváří obrazy pohybující se mezi geologií, krajinou a kosmem. V prostorové koláži umístěné v kapli se obraz reliktního záření vesmíru proměňuje v planetu nesoucí konstrukci střechy – motiv domova a bezpečí – obklopenou makrofotografiemi chalcedonu připomínajícími oblaka. Objekt umístěný v cele spojuje fotografii jedovatého oměje s tvarem inspirovaným japonským kimonem – symbolem ochrany, harmonie a identity.
Hortus saxorum představuje zahradu, která nevyrůstá z vegetace, ale z kamene. V dílech obou autorů se přírodní procesy propojují s lidskou představivostí a kámen se stává nejen fyzickým materiálem, ale také nositelem obrazů, symbolů a významů.
Kurátorka: Magdalena Turzová
O autorech
Ema Chorá (*1994, Olomouc) studovala design skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí a malbu u Františka Kowolowského na Fakultě umění Ostravské univerzity. V posledních letech se kromě malby věnuje také objektu, v němž využívá především přírodní materiály, jako jsou kámen a dřevo.
Ve své tvorbě vychází ze symbolů inspirovaných sakrálním uměním, jejichž význam oprošťuje od tradičního náboženského výkladu a vztahuje jej k přírodě, materiálu a archetypálním zkušenostem. Inspiraci nachází na svých cestách, odkud si přináší symboly i materiály, které se stávají součástí jejích objektů. Při práci s kamenem a dřevem využívá tradiční sochařské postupy, které propojuje se současným výtvarným jazykem.
Lukáš Kováčik (*1988, Nitra) je slovenský malíř žijící a tvořící v Olomouci. Studoval malbu v Ateliéru malby 2 pod vedením Františka Kowolowského na Fakultě umění Ostravské univerzity. Ve své tvorbě se věnuje především malbě a koláži.
V kolážích vytváří imaginární světy, architektonické struktury a geologické útvary vznikající vrstvením fotografií hornin, minerálů, satelitních pohledů a dalších vizuálních záznamů přírodních procesů. Proměnou měřítka propojuje mikrosvět kamenných struktur s krajinou a architekturou, čímž odhaluje souvislosti mezi přírodou, člověkem a geologickou pamětí Země.