Zřícenina porostlá břečťanem. Břečťan je léčivka. Ve větších dávkách léčí přírodu. Břečťan je také město plné živých. Prospěch jedince nerespektuje urbanismus. Myslí břečťan za hranicí krátkodobé sukcese? Budeme ještě někdy sázet stromy, které neplodí hned druhý rok?

Bdělé snění je reálnější než udržitelná společnost. Do nitra se obrátíme až s nepodmíněným příjmem. Břečťan má na meditaci aplikaci.

Vymazali jsme naši zříceninu z mapy. Děkujeme Elone. Žádný Street View nepomůže s nalezením vchodu. Vytrhali jsme koleje a uzavřeli cesty. Po náspech se toulají jenom vyhladovělí psi (leonberger).

Břečťan nahradil vzrostlé kaštany a vytvořil klenbu chrámu. Kmeny uschlých jasanů se skládají do nových přehrad. První rostliny prorážejí betonové parkoviště. Schody. Sloupy. Vitráže. Lodě. Klenba. Místo pískovce větve. Místo břidlice listí. Prostor je stejný.

Soundtrack: Lov kormoránů, zraněné ryby. Pouštěné pozpátku. Vrzající klouby. Pouštěné zpomaleně. Ticho je jenom ve výtahu.

Domy se proměnily ve vysoce organizovanou formu života. Mohou konečně žít bez lidí. Sdružují se a staví nová města. Nejsou horizontální, ani vertikální. Komunikují podhoubím. Stěhují se napříč časem. Břečťan se plazí po zřícenině, posledním pevném bodu v čase, a sleduje mraky na nebi.

Text: Martin Fišr, Vojtěch Janoušek

PROGRAM

HIC SUNT HEDEREX