Výstava: Sebastian Karvay

Mystika každodennosti

„In the woods, too, we tend to see only one half of every tree. We forget the wind.” — Tim Ingold

Český výtvarník Sebastian Karvay (*2002) dosud tvořil a vystavoval převážně v Brně jako student FaVU VUT. Dlouhodobě se zaobírá duchovním rozměrem hmatatelné zkušenosti, přičemž umělecký proces chápe jako prostředek citlivosti. Kontempluje mnohovrstevnatost žitého světa, s níž vstupuje do dialogu, a jíž transformuje do nejčastěji kresebného média. Umělec zprostředkovává trajektorie osobní existence skrze re-materializaci reality, od haptické a audiovizuální percepce směrem ke spirituálnímu obsahu prostředí obklopujícího lidskou bytost.

Sebastian sám nachází výchozí tvůrčí impuls v současnosti oslabeném vědomí posvátného, ve snaze o proniknutí pod povrch tichých dějů života vzdorujíce egu. Ono velké božství se potenciálně nenachází někde vně, nýbrž uvnitř prostého teď. V jistém smyslu lze v Sebastianově dosavadním díle spatřovat paralely s romantismem 19. století, například u ilustrací Gustava Doré. Dále pak u české symbolistní grafiky a v některých mystických polohách Josefa Váchala, Bohuslava Reinka či Františka Drtikola – směrem od magické archetypální romantizace se však stále posouvá k autenticitě přenosu žitých okamžiků.

Na Festivalu současného umění Uničov autor vystavuje svoji bakalářskou práci, která vznikla v Ateliéru malířství 3 pod vedením Veroniky Vlkové – otevřený cyklus celkem osmi velkoformátových kreseb s pracovními názvy Vyklízení hnoje, Sprcha, Seník, Okno naproti kamnům, Pletení, Filcování a Lis. Precizními grafitovými tahy na starém nalezeném papíře jsou vyjevovány objekty, subjekty a činnosti spojeny s autorovou rodnou lokalitou, do níž se navrací. Jedná se o rukodělné práce, hospodářství, opatrování zvířat a krajiny či pragmatická lokální ekologická řešení – odehrávající se v cyklických rytmech. Po splnění pravidelných potřebných úkonů zaznamenává Karvay své idey a skicuje náměty, jako přípravnou fázi následného přenesení na velké plochy.

Zde představená tvorba přirozeně vyzdvihuje zdánlivě všední inspirací hodnotu repetitivní manuální činnosti a klade důraz na člověka jako součást společenství a jeho environment – regeneraci a vědomé prožívání skutečnosti v pozvolném tempu. Mírně abstrahované kompozice s rysy médijní tvorby artikulují jednotlivé vjemy na rovině pociťování – odvěké provázanosti ducha a hmoty, nikoli cíleně obrazové dokumentace. Podobně jako u vrstveného akvarelu hraje fundamentální roli světelný zdroj, který dynamicky vystupuje z postupných tuhových nánosů. Obrazy vznikají pomalu, za intenzivní koncentrace doprovázené až meditativními momenty, formální modifikace je vytrhuje z partikulárního časoprostoru do nekončícího bezčasí. Výsledná díla se pak stávají prostory pro rozjímání a vybízejí k mindfulness – tedy k úplnému zpřítomnění se a kontaktu s konkrétním smyslovým podnětem.

Kurátorka: Julie Dostálová