Viktor Takáč – Paobraz

„Předobrazem obrazů je pro mne takzvaný efekt zbytkového obrazu – „afterimage”. Obraz, který ve shluku obrazů zachytíme a který má z neznámého důvodu tendenci ulpívat, nemizet. Otázkou je, jestli nějaký důvod očekávat. Uskutečňuje se spojováním takových obrazů obraz nový, nasycený, hutný? Nebo takové obrazy upozorňují na to, že existuje skládanka, ve které se k sobě jednotlivé obrazy pojí? Krystalizují tak obrazy nové, nebo jsou to obrazy, které jsme již dávno viděli? Pro začátek se spokojím s tím, že obrazy mohou mít tendenci ulpívat, nemizet.”

Viktor Takáč (1982) pracuje nejčastěji s novými médii. Návštěvníci galerií jej znají jako autora videí, videoobjektů a instalací, ve kterých rozkládá filmové médium na jednotlivé prvky a principy. Nově složené obrazy představují nezřídka technicky náročné hádanky. V performanci Paobraz zpochybní důvěru v naše vnímání prostoru a naše sítnice promění v projekční plátna. Půjde o exkurz k úplným kořenům pohyblivého obrazu.